Budova, ve které se nyní nachází pstruží líheň, pochází z 18. století. Vlastnil ji tehdy broumovský klášter a jednalo se v té době o mlýn na mletí obilí pro dobytek. Pro doplnění pak uvádím, že Veverkův mlýn na mletí mouky pro lidi, který dnes již neexistuje, byl pod splavem na protějším břehu Stěnavy.
Za světové hospodářské krize mezi válkami kolem roku 1930, patřil objekt panu Heinzelovi, Němci, který v Hynčicích spolu s bratrem vlastnil textilní fabriku a který s umělým výtěrem pstruhů obecných, jakožto se svým koníčkem, začínal již v této době v kterémsi z jetřichovských sklepů. Budoucí pstruhárnu zakoupil jako byty pro své zaměstnance. V době krize je nepropouštěl, nýbrž budoval v Hynčicích 3 rybníky, které se nacházejí na opačném konci vesnice.
Po 2. světové válce šla celá rodina pana Heinzela na nucený odsun a všechen jeho majetek byl následně zkonfiskován. Objekt rybárny po odsunu získal pan Rosa z Broumova, který zde vystavěl 2 manipulační sádky. Začal obhospodařovat i hynčické rybníky a v malém začal s líhnutím pstruhů.
Začátkem padesátých let vznikly i na Broumovsku státní statky, které obhospodařovaly všechny zdejší rybníky a baštýřem se stal pan Rosa. V r. 1951 začalo fungovat samostatné státní rybářství a broumovské rybníky včetně rodící se pstruhárny byly přiděleny Státnímu rybářství Litomyšl. Po panu Rosovi nastoupil do funkce baštýře na rybárnu do Hynčič pan Hercog.
Rybárna s rybníky však nebyla pro státní rybářství ekonomicky výhodná, proto byla převedena v r. 1967 bezplatně na ČRS a pan Hercog odešel na rybárnu do Jamného. ČRS dosadil do funkce vedoucího rybárny pana Františka Vokolka z Kutné Hory, který začal pracovat na rekonstrukci celého objektu a vytvořil na tu dobu ukázkovou líheň. Pod jeho vedením pracoval pan Hartman, který rybárnu převzal po odchodu pana Vokolka do důchodu (asi v r. 1975). K němu nastoupil nový zaměstnanec pan Štěpán. Asi po roce pan Hartman odešel a nastoupil zde jako vedoucí pan Tázler z Trutnova, se kterým ještě nějakou dobu pracoval i pan Štěpán, který potom odešel na líheň do Kaplice. Dalšími zaměstnanci byli pak Ivan Veselovský a Pavel Křivka. V roce 1981 odešel p. Tázler do pstruhárny v Jamném a do funkce nastoupil pan František Fila. Ten sem přešel ze pstruhárny Vysoký potok. V té době se zde líhl zejména pstruh obecný z generačních ryb lovených v hájených pásmech řek a potoků pro potřeby ČRS. Zároveň se zde prováděl i chov a umělý výtěr Hlavatky podunajské a začínalo se i s chovem Pstruha obecného a duhového v zajetí na umělém krmivu. V té době došlo ke generální rekonstrukci přívodního potrubí o délce cca 400 metrů vedoucího vodu na líheň z Uhelného potoka a došlo též k vybudování největší nádrže na výkrm pstruhů v areálu pstruhárny. Po revoluci v roce 1989 byla pstruhárna v Hynčicích rokem 1991 zprivatizována nově vzniklou firmou Pstruhařství ČRS s.r.o. Kaplice, spolu s líhněmi napříč celou republikou. Tato firma následně nabízela zprivatizované objekty k prodeji, čehož využil p. Fila a líheň v Hynčicích koupil a začal podnikat jako fyzická osoba v roce 1992. Dokoupil od majitelů pozemky pod pstruhárnou v Heřmánkovicích a od státu pak i pozemky v areálu pstruhárny v Hynčicích. Následně však nastala spousta problémů. Nebylo dále již možné využívat hájené úseky řek určené pro potřeby této líhně k odlovu generačních pstruhů před výtěrem, byla velmi snížena poptávka ze strany ČRS po plůdku ze soukromých líhní. Došlo též ke ztrátě 3 hynčických rybníků, které byly zprivatizovány jinou osobou a to vše dovršil i nekonečný soudní proces, ve kterém ČRS napadnul porevoluční privatizaci objektu líhně Pstruhařstvím ČRS s.r.o. Kaplice a protože tato firma již neexistovala, byl veden soudní proces s panem Františkem Filou, který objekt od zaniklé firmy v dobré víře odkoupil.
V roce 2005 ze zdravotních důvodů a důchodového věku pan František Fila ukončil podnikání, pronajal budovu líhně a prodal objekty sloužící k chovu ryb MVDr. Miroslavu Kulichovi, tedy mně. Zahájil jsem tak kromě své veterinární činnosti i své vysněné podnikání v oboru rybářství. Rybochovná zařízení v Hynčicích ale i v Heřmánkovicích od té doby prošla a stále procházejí generální rekonstrukcí dle nejmodernějších technologií a trendů a dá se s nadsázkou říct, že zde nezůstal kámen na kameni.
Budovu líhně jsem odkoupil až po prohraném soudním sporu pro pana Filu s Českým rybářským svazem, z.s. v roce 2016. Mezitím jsem dokoupil pozemky, pod kterými je veden přivaděč vody do areálu líhně, ale i pozemky mezi řekou a silnicí naproti líhni, kde jsem vybudoval náhradní zdroj vody příbřežní infiltrací přes štěrkopísky z řeky Stěnavy.