Vliv vydry na rybí společenství
Vliv „novodobého hospodaření“ vydry ve pstruhových pásmech našich toků.
Jako dlouholetý člen ČRS z.s., MO v Polici nad Metují, její hospodář a zároveň od roku 2005 i producent v oblasti akvakultury, jako provozovatel a následně i majitel pstruží líhně v Hynčicích, mohu naprosto přesně popsat, co novodobá expanze vydry říční pro pstruhové toky znamená.
Pro pochopení se vraťme nejprve časem zpět do „přírodního ráje“ z našeho dnešního pohledu, který tu panoval do té doby, než ho začal člověk vážněji narušovat. Představme si všechny toky bez regulací, vyzděných a zkrácených koryt v přírodní džugli, která tu panovala. Vše bylo tak nějak v rovnováze, která ale nebyla vůbec rájem. Silnější a chytřejší vítězil po staletí nad slabším a hloupějším. Ani vydry si nemohly jen tak vyskakovat, protože toky disponovaly nepřeberným množstvím úkrytů pro ryby a tisíce let vzájemného atakování se a přitom soužití vedlo k určité rovnováze mezi rybou a predátorem. A pak přišel člověk s docela pozitivním nápadem. Během několika staletí vybudoval na našem území tisíce hektarů rybníků za účelem chovu ryb pro svůj prospěch. Tím se zároveň zásadně pozitivně podepsal i na vytvoření nových nádherných biotopů se schopností zadržet vodu v krajině, ale umožnil tím i namnožení vyder i jiných rybožravých predátorů u těchto plných spižíren a tak je musel, chtě nechtě, jako chytřejší a silnější, začít lovem ředit.
Průmyslová revoluce 19. století přinesla intoleranci k životnímu prostředí. To nesvědčilo ani rybám, ani vydrám a vše se završilo ještě průmyslovou intenzifikací a chemizací zemědělství ve 2. polovině 20. století. Všichni starší si pamatujeme barevné, zpěněné a zašlemované řeky, se spoustou lokálních otrav. Ryb bylo v řekách ale přes tu hrůzu strašně moc, byly však plesnivé, smradlavé, mnohdy toxické. A predátoři díky tomu prakticky úplně vyhynuli. Ikdyž na sklonku socializmu se již započalo s výstavbou ČOV, tak k výraznému zlepšení došlo až po sametové revoluci a kýženého vyčištění toků se dosáhlo cca kolem roku 2000. Tuto nehezkou kapitolu jsme tedy naštěstí zvládli napravit, ale v čem ta voda teče? Možná 70 % toků je zregulovaných, narovnaných, vydlážděných a těch přirozeně meandrujících s úkryty pro ryby zbylo opravdu málo, ale tím, že nebyli predátoři, tak i tyto toky byly na přelomu tisíciletí plné ryb a toto období trvající cca 10 - 15 let považuji za zlaté časy sportovního rybolovu a jsem rád, že jsem je zažil, protože nic podobného se již nikdy nebude opakovat. Vyčištěné řeky i potoky byly plné ryb, dařil se samovýtěr i v hlavních tocích a ne jenom v čistších přítocích a u nás na Metuji i Stěnavě byly řeky na jaře plné plůdků pstruhů a lipanů, protože v řekách, přestože rybářský tlak byl vysoký, zbylo po sezóně obrovské množství generačních ryb pro rozmnožení. K tomu se dařilo odchovávat i dvoluleté násady pstruhů na chovných potocích z plůdků z líhní, které pak řeky ještě obohatily.
Někde kolem roku 2005 byly pozorovány v některých lokalitách ojedinělé stopy vyder. Někdy vysazené ze záchranných stanic, jinde migrující proti toku z oblastí, kde se jim dařilo již dřív. A co se stalo, když řeky bez úkrytů byly v tu chvíli plné naivních ryb, které po mnoho generací kontakt s predátorem pozapomněly? Vydry se začaly množit a nejenže měly třeba 2 - 3 mláďata za rok, ale podařilo se jim jich odchovat třeba 4 - 5, protože potravní nabídka byla naprosto úžasná. A tak se stalo, že v letech 2007 - 2009 (jak kde), byly najednou řeky z roku na rok bez ryb a to skoro úplně. Vydry vyžraly v pro ně snadném prostředí co se dalo a zejména vše větší 10 - 15 cm. Vyžraly naprosto neregulovaně generační ryby pro samovýtěr, zatímco v té době rybáři dělali vše pro záchranu ryb. Zvyšovali míru pro ponechání ryby, prodlužovali dobu hájení, omezovali způsoby lovu a na spoustě háčků již nebyly protihroty. Mnozí rybáři již pouštěli zpět i ryby, které si mohli ponechat, jen proto, aby v řece něco zbylo. Rybářů ubylo, protože revíry přestaly být atraktivní a kvůli pár záběrům od malých čudel za vycházku, to mnohé přestalo bavit. A tohle tu máme již 10 - 15 let, jak kde. Máme čisté řeky a když se z mostu podíváme do vody, tak rybu nezahlédneme a jen ve vzpomínkách máme pohledy do tůní plných ryb. Predační tlak vyder však nedecimuje pouze ryby. Když už ryby v podstatě došly, tak sežerou vše živé. Ať již to jsou také zákonem chránění raci, nebo ptáčata či obojživelníci. Uvedu několik případů, které mluví za vše. V MO Police nad Metují jsme na chovném potoce v cca 3 km úseku ve Žďáru nad Metují do roku 2010 několik let chovali generační pstruhy, které jsme sem i po výtěrech opět v množství cca 800 - 1000 kusů vraceli. Bohužel v roce 2010 byl výlov 2 zbylých generaček naprosto frustrující. Podobného výsledku jsme dosáhli v Hlavňovském potoce, kde jsme v tomto roce z 20 000 kusů váčkového plůdku vysazeného v roce 2008 slovili pouze 114 násadových dvouletých pstruhů oproti dřívějším několika tisícům 2 - 4 letých pstruhů. Dnes již v MO Police nad Metují chovné úseky potoků necháváme na pospas přírodě, protože se jakýkoliv pokus o odchov násad v posledních letech vůbec nedařil.
Odstrašujícím případem je i vysazení 268 generačních raků do chovných rybníčků MO Stárkov v roce 2005 v rámci jejich záchranného chovu raka říčního. Po 3 letech v roce 2008 slovili pouze 4 kusy 2 letých raků a z generačních raků ani jednoho! A neopomenu ani záchranné slovení řeky Stěnavy v roce 2018 přes město před odstraňováním nánosů, kdy se lovil úsek dlouhý cca 1,5 km, ve kterém v minulosti žili lipani všech velikostí v počtu tisíců kusů. Slovilo se pouze 12 kusů a tak, aby se vše asi „ještě zlepšilo“, byly do řeky instalovány velké pískovcové bloky pravděpodobně k odpočinku vyder.
Z těchto příkladů je jednoznačně vidět, že vydry NEREGULOVANĚ vyžraly vše, co se dalo a tím, že v řekách nezbyl generační materiál, nemá se co přirozeně vytírat, zároveň se nedaří ani umělému odchovu násad na chovných potocích či rybníčcích, protože i zde je vše po dosažení velikosti kolem 10 cm sežráno. Jen pro názornost uvádím, že 1 vydra spotřebuje ročně cca 350 - 500 kg ryb. V přepočtu na kusy je to při průměrné hmotnosti cca 5 dkg (rybka cca 15 cm) 7500 - 10 000 kusů pstruhů a lipanů ročně. Na území ČR se pravděpodobně vyskytuje cca 7 - 10 tisíc vyder. Pakliže nám tedy v každé pstruhové MO ČRS hospodaří několik vyder, tak jsou ty desetitisíce ryb prostě vyluxovány ve pstruhových pásmech takřka dočista.
Je naprosto jasné, že navrátit všem potokům a řekám jejich původní meandry obklopené kořenovými systémy z bujné vegetace je nemožné a proto bychom měli výrazně apelovat na regulaci počtu rybožravých predátorů v druhově chudých pstruhových pásmech, kde v malých a upravených tocích nemají ryby ani raci šanci přežít predační tlak. Vím, že se jedná mnohdy o chráněná území našich hor a podhůří, ale i zde bychom měli přírodu chránit v celém kontextu a ne tak, že budeme 1 druh preferovat nad ostatními. Vzpomeňme na nesmyslné hájení kormorána, kde to muselo dojít až tak daleko, že se za odstřel dnes již platí.
Rybáři víc již svými ústupky a opatřeními pro ochranu ryb a jejich přirozenou reprodukci udělat nemohou. Kolem roku 2000 byl jejich REGULOVANÝ „predační“ tlak na revíry v průměru jako 1,5 vydry (500 - 750 kg ryb ročně). Jenže v revírech v té době zbylo mnoho generačních ryb a spotřeba v žádném případě nepřesahovala zdroje. Dnes si rybáři od vody odnesou sotva polovinu a to se jedná zejména o ryby, které tam jsou vysazeny v sezóně již v mírové velikosti „do průtočných sádek“, aby si alespoň nějakou rybu mohli chytit.
Osobně jsem velmi rád za vyčištění přírody a návrat druhů, ale současný managment ochrany přírody je dle mého zcestný a jde ode zdi ke zdi. Nic se neřeší v kontextu přírody jako celku. Vydry, vzhledem ke svému hojnému rozšíření po celém území ČR, již nejsou dle mého názoru ohroženým druhem a jejich lov za účelem snížení počtu v oblastech střetu zájmů by byl velmi prospěšný pro ochranu jiných druhů a pro snížení ekonomických ztrát. Nemám problém s vydrami na mimopstruhových revírech, kde se již jedná o větší toky, písníky, přehrady s nepřeberným množstvím ryb různých druhů i velikostí, kde může být v rovnováze jak ryba, tak vydra, ale i rybář a ostatní druhy živočichů. Mám problém s vydrami v druhově i početně chudých pstruhových revírech, kde by se měly standartně lovit jako škodná zvěř a nikdy bychom tímto opatřením jejich populaci ani zde již výrazně neohrozili, protože by se neustále doplňovala z dolních toků, dali bychom tím větší šanci rybám ale i ostatním živočichům v těchto potůčcích a malých říčkách. Zároveň by měly být vydry intenzivně regulovány v okolí produkční akvakultury, protože zde si svojí činností naprosto zbytečně chováme obrovské množství hladových krků na pro ně jednoduše ulovitelné potravě a tím enormně navyšujeme populaci predátorů v těchto oblastech a ty se nám pak např. po výlovech či zámrzu stojatých vod jako demoliční čety šíří po tocích dál, kde decimují vše živé, nemluvě o obrovských ekonomických škodách nejen konzumací ryb, ale i stresem v produkční akvakultuře.
Velmi nerad bych se dočkal okamžiku, že budeme do tzv. červené knihy zapisovat lipana podhorního a pstruha obecného, protože tyto druhy před 15 lety byly velmi hojné a lipan dokonce díky oteplování řek klimatickými změnami samovolně expandoval výše proti proudu do pstruhových pásem. Bohužel lipan patří mezi ryby, které nevyhledávají úkryt pod kamenem či v kořenovém systému, ale pouze se „uklidí“ do nejhlubšího místa tůně, kam si pro něj vydra připlave a sežere ho. A jak může dopadnout umělý odchov 3 letých generačních lipanů, když nemáte vše zaplocené a ohrazené, je vidět na fotografii. Během 1 noci řádění vydry pravděpodobně učící lovit mláďata v červnu 2014, byla tato vanička posbírána ráno kolem zemního rybníčku a další stovky lipanů uhynuly na dně zadušeni blátem, do kterého se schovávali. Během jedné noci tak přijdete o desetitisíce korun, ale hlavně o generační materiál, takže nemůžete v následujících letech přírodě pomoci ani umělým výtěrem.
Proto opravdu zmobilizujme síly, poukazujme nahlas na tyto problémy, atakujme ve vší slušnosti, ale důrazně a s argumenty v ruce orgány ochrany přírody, ale i orgány státní správy, zároveň ignorujme ekologické aktivisty, se kterými se vzhledem k jejich jednostranným buldočím postojům stejně nedá jednat. My jsme totiž spolu s myslivci, zemědělci, pastevci a profesionálními rybáři z produkční akvakultury, ti nejsprávnější hospodáři v krajině a jedině my všichni společně dokážeme upozorňovat a argumentovat ve prospěch přírody v celém jejím kontextu, protože jsme v tomto oboru vzdělaní dlouholetou praxí.
„Včera to byla nesmyslná ochrana kormorána, ze které se již pomazané hlavy naštěstí probraly, dnes je vše pod vodou a kolem ní zplundrované od vyder a pro zítřek to již vypadá, že i na souši bude vše opět neregulovaně zdecimované novodobými smečkami vlků, které dle mého snad do kulturně zemědělské krajiny vůbec nepatří a vzhledem k jejich celosvětovému rozšíření nejsou vlci jako druh vůbec ohroženi.“ Se zvěří v lesích a s hospodářskými zvířaty na pastvinách to díky vlkům za pár let dopadne úpně stejně jako s rybami, raky, obojživelníky a ptáčaty vlivem vydry. Naši dávní předci se musejí z našich činů obracet v hrobech.
MVDr. Miroslav Kulich
Vliv vydry na rybí společenstva a její devastační působení v menších tocích - vliv vydry na přirozenou reprodukci v tocích